|
01. Vlci bez hladu 02. Všechno plyne (Panta Rhei) 03. Tanečník na spáleništích 04. Propletenec slov 05. Temný pasažér 06. Noir 07. Zlá hudba |
VLCI BEZ HLADU (hudba Bauer / text Neckář) Vlk zabíjí pro potravu potřebnou k přežití, člověk klidně jen z nudy a pro zábavu. O lovcích a obětech mezi námi… 1) K ránu přišel sníh vířil jako zlé sny v oblacích vločky v záplavě noci miznou chvátavě se zahryznou tma věci mění měsíc vyplení dorůstá jako poťouchlá bledá tvář Smrt právě probuzená a z touhy ovíněná pozvat se dá Běžíme dál a jen houf nás přežívá útěk je marný, do nikam přímá čára tvá bosá stopa se těžko ukrývá pach jak svůdný máš a smečka nečeká Závrať je čepel zvířená krájí zrak úhlopříčně Hej, vyješ s námi či proti nám? Náměsíčně! RF: Vypálená duše sní a zmírá ve ztuhlém kousku lávy spí a v dáli skřípe v základech… vypálená 2) V tichu hon trvá závěj sněhu špínu neschová v bouři náladu bojechtivou zábavu bolestivou luna mlhavá vina kousavá tak pokroucená se zdá Smrt právě probuzená lovce v rauši nachytá a z touhy ovíněná vychová Společníci paniky vychlemtáme až do dna neměníme zlozvyky čenicháme, strach je poznat Žízeň se spláchne mávnutím námluvy s ústy v hlíně stůj, v tanci zoufalých kousnutí závodíme… RF: Vypálená duše sní a zmírá ve ztuhlém kousku lávy spí a v dáli skřípe v základech vyválenou smečku touha svírá hladové mordy stále blíž a blíž už z rány cítí krev… větříme krev! 3) Tryskem prudký sráz v srdci holomráz osleplé oči hlavu matou v cíli běh za kosatou zima bolavá kořist zoufalá Štvanice dává žár a děj natotata čenichy láká výprodej na stigmata vlk se vlkem stává do spánku se vpíjíme neposlušně hárá bez vlády se řítíme vychlemtáme až do dna čenicháme, strach se pozná VŠECHNO PLYNE (Panta Rhei) (hudba Neckář, Bauer / text Neckář) Zvědavost a touha po poznání jako síly, které lidstvo posouvají ke včera ještě netušeným obzorům. A pak je tu čas, kterého se nám tak zoufale nedostává… 1) Chytá se snů jak dým je štiplavá hledá ve spánku síly - tichá je v ráně sůl silná a svíravá bouří, když vzdychá Na sloup solný tě změní v hráz kamení ztrácí se den vysoká cena za ohlédnutí Lotova žena ochozy nudí zvědavost předstírat nikdy se nedívat zpět 2) Čas nedá usnout spěchá ve výčitkách kreslí pod víčka stíny - čeká nechá setnout zestárne líně tvář čím dál víc leká K božímu mlýnu kvačí nás dotlačí krátí se děj palčivá bolest bez umrtvení zaživa tonem, pomoci není vyhodí ze sedla a sliby rozleptá… RF: …velký hráč dýchá na paty ohýbá jak stébla životy tichý pláč slýchá no a ty uhýbáš, než stáhne rolety Zítra semele všechno v nás líné dny polyká hákem udeří svět pod pás příště jen zapiká TANEČNÍK NA SPÁLENIŠTÍCH (hudba Neckář, Bauer / text Neckář) O lidech, kteří se umí vlichotit. O bytostech, které pod lákavou fazónou ukrývají jen prázdnou a studenou slupku… 1) Má důkaz když oči zalepí zná slůvka, co medu pějí čím déle jsi příteli slepý tím spíše tě vykolejí RF: Potichu sahá do svých not opratě tahá - čehý, hot 2) Svým pádem je postava křivá lží, rámem co obraz nudí čím déle se zdáš jako živá tím spíše tě neprobudí Příběhy vyhaslé tká výčitkou přísahá nálady nešťastné nezná závratí se zalyká spoutá v žáru tolik pálí a tak málo svítí prázdná náruč rázem zebe tím víc Říčný máš dech - díru v zádech říčný máš dech - přímo v zádech smůla v tvém objetí slábne snad staletí šmíru za svoje sny vydává můra se rozletí záblesk a vzápětí spálenou vzpomínku nechává… za svítání… až za svítání… PROPLETENEC SLOV (hudba Bauer / text Neckář) Slovo jako zákon, slovo silnější meče. A tak mluvíme, píšeme, nepřemýšlíme a věříme kde jakému škváru a výmyslu, v té naší internetové době, v níž není nadbytečnějšího a zmrzačenějšího artiklu, než jsou právě slova… 1) Vroucí a netečná první a konečná - naše slova 2) Prudká a ohnivá chladná a hrozivá, z olova prostá a zmatečná nudná a zbytečná - naše slova Soukáme rýmy, co rvou svět na prach, na závan z cigaret inkoust je dávka do slabin snídáme blín a meskalin ty věty jsou místnosti bez oken a do kůže zaryje stovka jmen jak vesmírné pajány na bolest jak závratě z dlouhých cest… RF: …vyvolává - až nápěv prostý zalyká nepoznává jména, co šeptá, polyká… …hlas vykřičený, z touhy zničený táhne za lovcem, pod černou zem hlas probuzený, z hůry shozený do poháru slin sáhne muezzin Slova jsou chrámy výčitek a jméno mé je zármutek slova se vínem promění do těžkých ran a pálení slova co zájem vítají pochybný úkryt skýtají zatančí bič si s karabáčem do taktu zní a oči s pláčem promnou… …oči mnou a pod tebou se zmítají slova chycená, ulichocená stránky nebolí rány od holí Jsem jen zvukem vytetovaný jen mžik, dotyk a vzlyk bolavých snů bodám hlasem do klubka zmijí se mnou se rvou, nesou mě do spánku kroky v noci na prahu slýchám co krok sun krok a bok jak v ohni mám padám na zem a sotva dýchám ztuhlý mrazem věty zamíchám 3) Smutná a hladivá pyšná a chlubivá zas a znova směšná a počestná ostrá a zlověstná - naše slova Jsme krev, jsme míza, živý kmen a naše duše pergamen na řádku sáhodlouhé nic zavážeme do definic lež stihne i oběhnout celý svět než pravda svých pár slabik vysedět a když svoje škrpály nazuje tak životy svazuje… Svou báseň nedokončenou - fouká do rukou bída tvá - (marnost, jen marnost se ti zatne do pěstí ta tvoje marnost se zatíná do pěstí) pro všechny dny opuštěnou - svádí na scestí vyhaslá - (nenávist člověka láká tě na scestí závist a pozornost láká tě na scestí) nikým už nepodepsanou - báseň co konec nehledá - (psaní je očista co nikdy nekončí to psaní pro tebe už nikdy neskončí) na věčnou na neshledanou - úsvit na oči nasedá - (ráno zas paprsky bodají do očí světlo, ta potvora, bodá tě do očí) TEMNÝ PASAŽÉR (hudba Bauer / text Neckář) O číhající temnotě v každém z nás. O společníkovi uvnitř, který se jen třese na to, až opadne slupka civilizovanosti a on se dostane ke slovu… 1) Na duši sedá stín dochvilný za tmy hledá vstřícný práh soumrakem splývá návykem bývá, rdousívá krást v poutech stíhá 2) A myšlenky holé spáry chytí poznat se dá výkřik v tmách svár s náruživostí zná, kdo uvnitř skrývá ozvěny snů, co spící zebou stráží před sebou Žár dlouhých nocí svál dny sžíravé RF: Křížem krážem vínem rozkurážen splínem krájen šňůra zápalná jen náhlé zatmění (honce v zádech) touha tep zvedá (výdech, nádech) krev zvířená volá 3) Mráz do morku kostí šrám jed u dna mívá ozvěny snů, co bdící úkladem trápí kousavé drápy tnou skrápí zem temnou Zmírá v bílé a masku sloupne v konci dne svírá líté otěže spánku neklidné Směšná, bledá postava zhroucená přítmí hledá na světle zkroucená Tvář zhrůzněná vráží do skel spílá němá chválí to zlé… NOIR (hudba Bauer / text Neckář, Švec) Nerozhodnost a zbabělost jako dva pilíře Blíženců. Bojíme se druhým říci pravdu, jen abychom neublížili sobě, a tak mlčíme nebo lžeme a za suverénní maskou ukrýváme svoje ubohé zpráskané duše… Jsi jing nebo jang? (Deus meus deus meus dictus…) Ten nezdolný? Nebo ten poddajný? Vládneš nebo jsi ovládán? Jsi ano nebo ne? 1) Matná černá vitráž vrací ti tvoji tvář koupá se v barvě noci zahalena nahý zkoušíš sevřít povadlou svatozář krví je šarlatově vybarvena 2) Nocí buší hluší dle rytmu těla naší vinou jasná řeč odezněla slepoty hlas, co sází na chyby pak se rozplyne čas v déjavu pochyby do tmy vykřič! Záští znavená spí duše zraněná v křečích se láme když voláme ze zlých snů do špíny srážená vedví je vůle má jak s dýkou v ráně vrávoráme do zítřků Která je tvá z cest? Pravá ve snách mizí když touha v hříšné lázni slábne v sebekázni sžírá tě závist náhrobky sčítá svírá nenávist dávno nesvítá RF: Ztraceni v tmách právem náš strach nám zapovídá rozsvítit po vteřinách stárnem zájem se hledá Pilířů pár smýká osudem v zádech si na city hrál jen stín skleněný ráj hlásá: „Na prodej!“ bourá krám Lux perpetua v mantrách živé zahálčivé, mdlé potyčkám se brání než boj vzdá před tmou kuráž schová do křížných spár zbitých tvých retů Zná tvůj strach, spíš-li, bdí svůdný brach žárlivý hlídá svět vzdálený přítel zahalený, oděný v barvách dětí květin hloupých dětí květin Zná tvůj strach, hlídá práh dlouhý vztah v mrákotách Zná tvůj strach, spíš-li, bdí svůdný brach žárlivý hlídá svět vzdálený přítel v klam zahalený plamenný Zná tvůj strach, v rauši sní stírá prach zdánlivý bůhví zač práchnivý průvodce zohavený zlomený ZLÁ HUDBA (hudba Bauer / text Neckář) O drásavé, disharmonické hudbě, která zní u každé nepravosti, zlého nebo zbabělého skutku a člověku na patře zanechává ošklivou pachuť… 1) Lísavě tvá kroutí se na povel bídnou a zhýralou pověst má zlověstná Ráznou rytmikou dloubá pádícím taktem posedlá je v tísni rozkvetlá chlípná, když si tě osedlá Zazní a tón mrazí na šíji nechá ožít běsy ve chvílích tmy zohavená u šibenice chodí pobavená, když ruka kámen hodí tak drásavá se v nouzi zdá pak prázdná v hlavě blázna neštěstí hlásá, v zármutku jásá zní hudba zlá ONA: Já, zrezavělá v krvi ti zpívám u srdce svírám bavit se dám já, osamělá neštěstí hlásám v zármutku jásám jsem hudba zlá 2) Tvé druhé já spálí svět na popel v dávivém crescendu o křik dbá žárlivá Zrádnou psychikou cloumá žádoucí, z moci opilá po flámu ztepilá řízná a rykem otylá RF: Ve spánku tká bol tvé úmysly zná do zkázy hrát v moll běsní hudba zlá Do hlavy se zvolna vtírá, vlezlá stíny v duši ráda mívá chmurné noty rozezpívat nechá pochválit ji hloupé bývá je zlá z kocovin 3) Vítězům lká skrývá lesk žihadel válku nevyhranou v půli vzdá závistná Živá s mrtvým vzduchem se hýbne krysám za zdí k lovu nabídne strach poznačená si mezi katy sedá roztančená, když sebevrahy hledá tak lákavá se v rauši zdá pak líná konkubína v rytmu se kývá úklady skrývá zní hudba zlá ONA: Já, zmrzačená ženichy hlídám v záletech střídám prosit se dám já, poničená v rytmu se kývám úklady skrývám jsem hudba zlá Pěst k ráně zdvižená ONA: grády přidávám do hádky vtažená ONA: dráždit neváhám když zástup za řekou ONA: v té chvíli slýchám vzal zákon do rukou ONA: že křídla jim… dám? V náhlý klid doufám… |
