Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: In Deed Hell zine (18/2003), autor „Willy“, hodnocení 6 (z 6 max.možných)
Tak to je opravdová bomba – další z českých epických metalových kapel. Vznikla někdy na přelomu 1991-92 a postupně nahrála 4 demosnímky a účinkovala jako předkapela jiným slavnějším skupinám (např. Elán). Následuje promošňůra pro českých rádiích (např. Rokko, Evropa 2, Rádio 1, Radiožurnál apod.). Vlastní náklad CD „…sklízejte bouři!“ v roce 1998, účast na tributu skupině HELLOWEEN s přísní „How Many Teras“ aj. Druhá deska „Víno z temných hroznů“ vzniká v roce 2001 a je kompletním příběhem na motivy povídky. Čtyři členové kapely si pro realizaci projektu pozvali spoustu hostů, protože používají hodně doprovodných nástrojů (klarinet, housle, violu, cello) a sborových zpěvů. Celkově 12 vynikajících a zároveň výborně zahraných a zazpívaných skladeb doplňuje bonus č. 13 „V naší ruině straší“ z dětského filmu „Ať žijí duchové“. Perfektní zvuková kvalita a skvělý hlas Marka Neckáře hovoří za všechno. Povedl se také obal CD, kde samozřejmě nechybí texty písní a foto členů kapely. Z přiloženého dopisu manažera Honzy Jeřábka jsem se dočetl, že od května 2002 proběhly v kapele personální změny a skupina si zkrátila název na CRUEL. Pod tímto názvem také přispěla na mezinárodní tributní album BLIND GUARDIAN. Doufám jen, že změnou názvu kapela nezmění také styl.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Cassiopeia (6/2002), autor „Profa“, bez hodnocení
Představovat českou power/speed metalovou skupinu Cruel Barbarian (od května 2002 již jen Cruel!), je asi zhola zbytečné. Na naší metalové scéně se pohybují už bezmála jedenáct let a za tu dobu mají na svém kontě velké množství kvalitního materiálu, povedených koncertů, zázemí fanoušků… Já sám je znám někdy od roku 1994 a vždycky se mně jejich tvorba líbila. Zvláště CD …sklízejte bouři! (´97) a loňská placka Víno z temných hroznů jsou moje nejoblíbenější. O to víc mě mrzí, že kluci nemají štěstí na schopného vydavatele, který by jejich snahu patřičně ocenil, což je velká škoda (podle mě i taková zavedenější a uznávanější Salamandra na Cruel nemá, ale je to jen můj názor). Výše zmiňované poslední CD (vyšlo vlastním nákladem) je prostě materiál, který se musí příznivcům tohoto stylu líbit. Je zde sice menší podobnost s německými Tolkienovými posluhovači Blind Guardian či možná Hansenovými „gamma paprsky“, ale nechytejte mě za slovo. Hudba na „Vínu…“ je možná těmto německým spolkům podobná, ale to neznamená, že by kluci své vzory slepě „ojížděli“. Naopak! V tomto metalovém kotli je velké místo nejen pro typické power/speedové pasáže, ale i spoustu věcí, dalo by se říct, pro tento styl možná nevšedních. Namátkou vezměme např. housle, cello, triangl, klavír, akustické kytary, klarinet, dívčí hlásky, geniální vyhrávky, mezihry… no prostě to sem vše perfektně zapadá a výsledný produkt je k sežrání (a troufám si tvrdit, že 100% lepší než některé skupiny vydávající venku pod velkým vydavatelem jednu sračku za druhou, obzvláště v Německu a Itálii). Nelze opomenout i dobré fantasy textíky a já nemůžu jinak než všem spřízněným duším toto dílko doporučit.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Marast Jak Cyp - web magazín, autor Jan „Elnath“ Hazlbauer, hodnocení 10 (z 10 max.možných)
Když kdysi někdy před deseti lety CB začínali, hráli takový rychlejší alkoholický bigboš s ambicemi sahajícími někam k Blind Guardian. O tom svědčí první dvě alba Kouzlo slávy (1992) a Chlastavý lemtavý (1993), na kterých ale už také můžete najít velice zajímavé kousky jako "Říši soumraku", "Draculu", rytmickou "Už ne!", které ještě nedávno tu a tam kapela zahrála naživo, minimálně v medley "Šmrdlej", posbíraném z nejlepších pasáží starých barbarských kusů.
Za čas už přišlo demo s duchařským "Hajným" a hitovými "Poutníkem a "Fantazií", které předznamenalo novou epochu v dějinách CB. Tatam byly alkoholické texty z předchozích let, tatam skočné tancovačkové melodie a mizerný zvuk. Hudba se stala mnohem náročnější jak posluchačsky, tak technicky. Celý kladný vývoj kapely pánové potvrdili albem "Divadlo bolesti", které je pojato koncepčně, s pěknými mezihrami, intrem, outrem apod. a jako bonus jsou přidány všechny tři, tehdy již "kultovní" songy z předešlého dema. Kapele se často vyčítá přílišná podobnost s Blind Guardian. Poměrně záhy následuje další album ...sklízejte bouři, opět vydané na vlastní náklad. Znovu obsahuje hromadu skvělých věcí, pořád ale ještě CB něco chybí do té první ligy.
A to je právě už nějakou dobu minulostí. Pro mě alespoň od té doby, co vyšlo "Víno z temných hroznů". Na posledním albu si Cruel našli svůj vlastní styl, i ti nejzarytější odpůrci musí přiznat, že o nějakém kopírování Blind Guardian již nelze být ani řeč. Cruel se posunuli ještě více k epickému pojetí metalové hudby, přibylo pomalejších a střednětempých pasáží, také najdete více akustických kytar, kláves a vůbec se "Víno" více vymaňuje z typicky metalového stylu. Jistě se najdou takoví, kteří budou vyčítat nad nedokonalým zpěvem, mým názorem ovšem je, že se Marek Neckář stále zlepšuje a že jeho hlas k hudbě Cruel maximálně sedí. Neumím si k jejich hudbě představit nějaký ječák ála Kiske. Možná tak Matthias Blad od Falconer by mi k jejich stylu sedl, ale takových zpěváků v metalových kruzích moc nenajdete. Ale už k desce samotné.
Smyčcové intro "Jeruzalém", jakoby vysypané od Apocalypticy, vás opravdu přenese do jiných časů, v kterých vás Cruel také hned přivítají následující skladbou - vypalovačkou "Vítejte do zlých časů". Následuje pestrý, spoustou změn a melodiemi prošpikovaný "Křest ohněm" s parádně navrstveným trojhlasem ve finální pasáži. Rozbouřeným živlem se přeneseme do koncertně prověřené "Faty morgány", která je jedním s nejsilnějších momentů alba. Ostrý riff, naléhavý zpěv a znovu jedna lepší melodie než druhá. Následuje akustická "Za zrcadlem" s nádherným textem, pak se přebrodíme úlomky skel k mému nejoblíbenějšímu "Mementu mori" střídajícímu rychlé pasáže se smyčci podbarveným melancholickým refrénem. Přes progresivněji pojatou "Sestřičku", pomalou, zadumanou "Zeď nářků" se dostaváme k vyvrcholemí alba. Předznamenává jej dynamické "Kainovo znamení" a nakonec "téměř-muzikálová" sedmiminutová skladba nazvaná "Requiem?". Bonusem je další svérazně pojatá duchařina "V naší ruině straší".
Jestli si jedna věc zaslouží zvláštní pozornost a samostatnou kapitolu, jsou to texty. Zde Marek Neckář s Petrem Potměšilem odvedli ne skvělou, ale výjimečnou práci. Tak nádhernou češtinu v současné tuzemské hudbě byste hledali jen těžko.
K barevnému zvuku přispívá také spousta hostů, mezi nimiž najdete mimojiné jako již tradičně Lídu Finkovou, houslistu Petra Chvojku, "stálého hosta" za bicími Jakuba Homolu, dále také Anitu Neckářovou, smyčce Petra a Jana Drahotových nebo klarinet Jarči Pošíkové.
V současné době již kapela hraje bez kytaristy Zdeňka Doboše, který odcestoval do zámoří, basáka Vítka Živanského, který zase svou energii raději věnoval studiu. V současné době kapela vystupuje už jen pod jménem Cruel, po fúzi s Guernicou s Pavlem Bauerem na postu kytaristy a druhého zpěváka s tím, že stálý basák a bubeník se hledají. Uvidíme, co si na nás Cruel přichystají na příští album, určitě se dočkáme změn, dá se očekávat, že se o skládání podělí Marek Neckář s Pavlem Bauerem, což by mohlo přinést zajímavé výsledky. Navíc kapela se dvěma zpěváky...
Jste-li alespoň malými příznivci melodického metalu, není možné toto album přehlédnout, neřku-li odsoudit. Já na něm za nějakého půl roku, co jej mám doma, nenašel jedinou chybu. A vy - zástupci vydavatelských firem už konečně otevřete oči!
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: MetalMusic - internetový zine, autor Juro „Thorn“ Olejník, hodnocení 6 (z 10 max.možných)
V prvom rade: Víno z temných hroznů nie je žiaden patok. Napriek tomu, že ho nenájdete na kráľovskom stole (kde je dodávateľom zrejme Luca Turilli :-), a že pochádza skôr z krpatého vinohradu kdesi v podhradí. Nalejme si ale čistého vína -- aj menej skúsený konzument sem-tam skriví tvár. Otázka je, či viniť vinohradníka, alebo hostinského, čo potajme pod pultom do vínka dolieva vodu... Nastavme fľašu s château Cruel Barbarian, ročník 2001 proti svetlu...
...a späť na zem. Hneď na prvé počutie, hneď prvé tóny sú príjemným prekvapením -- klasicizujúce intro s klarinetom, violončelom a bubnami nevyludzuje čierno-biely syntetický priateľ pána kapelníka, a živé nástroje je počuť v celej nahrávke. Vôbec celý album pôsobí sympaticky, bez prehnanej pompy, ktorá zdobí etikety mnohých podobných partií, čo so syntetizátorom a gitarami kosia dračie hlavy. Epic metal Cruel Barbarianu by dávnejšie snáď bol hudbou potulných bardov, osobné a v premýšľavé texty Mareka Neckářa a Petra Potměšila vcelku úspešne balansujú na tenkej hrane gýča. Po stránke interpretačnej sa však v našom pohári začína usádzať kal -- po zvyklosti začnem z horšieho konca -- na dne sa nachádza niekedy falošný spev doprovodu (slečna odpustí, ale sestra frontmana Anita Neckářová ťahá oproti muzikálovej speváčke Líde Finkovej za fest krátky koniec povrazu). Bohužiaľ nejde o jemné intonačné faux-pas, ale o miestami uši ťahajúce netrafenia sa do melódie korunované tragickým pokusom o francúzštinu v "Memento Mori", navyše na 100% nespieva ani p.t. frontman Marek Neckář. Nejako som sa rozkritizoval, pardon :-) Na druhej strane, na vrchu kalicha je Víno z temných hroznů číre ako má byť, žiaden burčiak. Kapela šlape, o tom sa snáď viac napísať nedá... Svižný hevík, spídík, epík či čo to je, chytľavé, nadupané. Každá pieseň sa čímsi odlišuje od predchádzajúcej a už po prvom posluchu som si solídne rozšíril zbierku refrénov, čo mi znejú v lebke, nehovoriac o vskutku dokonale nadávkovaných kvázi-stredovekých inštumentálnych prímesiach alebo celých pasážach (celkom tri inštrumentálky). Už úvodná skladba nastavuje latku vysoko, prvá štvorka skladieb ju preskakuje, sem tam aj bez dotyku -- "Za zrcadlem" s renesančným úvodom je, prepytujem, hit do rádia alebo k táboráku, dúfam, že autorov neurazím. Po trochu slabšom strede albumu graduje v skvelom refréne "Kainovo znamení" a jde se do dôstojného finále, "Requiem". Bodkou, zlatým klincom, či klincom do rakve je obskurný cover "V naší ruině straší", aby som si splnil spravodajskú povinnosť.
Ďakujem Cruel (v súčasnosti po personálnych zmenách už bez Barbarian v názve) za to, že sa mi počúvalo dobre. Po Víne z temných hroznů určite hlava nebolí... a ak v budúcoročnej úrode ubudne oných pár rušivých momentov, bude viac ako 6.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Whiplash (3/2002), autor Petr Bidzinski, bez hodnocení
Nalejme si čistého vína (třeba made in temné hrozny), kapel věnujících se podobnému stylu jako Cruel Barbarian (snad zařazení do škatulky epický heavy metal se středověkými elementy neurazí), běhá po domácích kolbištích poměrně málo. Na příčinu této skutečnosti, mohou existovat různé teorie, ale asi žádná nebude nejpřesnější, a proto ani já se nehodlám do žádných rozborů pouštět. Ovšem nemusí pršet, stačí, když kape… Takže zpátky ke Krutým Barbarům. Poznávacím znamením souboru je jednoznačně Markův vokál. Nevím, zda jde o vědomou náhodu (to je spojení, co?), ale jeho projev má neskutečně blízko k divokému frontmanovi jedné známé klubové kapely, která si ráda zahraje pokra. Můžete namítat, že Markův hlas přesně ke košaté muzice sedne (a budete mít stoprocentně pravdu), nicméně já si to srovnání neodpustím… Dále následují jenom samá pozitiva. Cruel Barbarian totiž naštěstí nepatří ke spolkům, které se schovávají za kytarové onanování, ale jdou věci přímo na kloub, čímž do svých skladeb vkládají tolik potřebnou dávku syrovosti. Zároveň byla do skladeb propašována pestrá škála niterných pocitů. Krásy tuzemských vod a strání jsou postupně odhalovány. Zvlášť, když pod širou oblohou roztančí housle své nápadité tanečky. Atmosféru vkusně dokrášlují zasněné texty a když k tomu připočteme poutavé refrény, které jsou hybnou silou celé nahrávky, není co řešit. Cruel Barbarian se prezentují nadmíru komplexním albem, které by jistojistě (opatřené anglickými texty) uspělo také v zahraničí. Škoda jen, že ve chvíli, kdy za zrcadlem sepisuji tuto recenzi, Cruel Barbarian pohltil rozbouřený živel (viz rubrika News v předchozím čísle magazínu Whiplash), a tak vyznívají de facto tyto řádky vniveč… Snad se na jeho nástupce Cruel usměje více štěstí…
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Mother Of Darkness zine (6/2002), autor Ivana „Pussy“ Dekarová, hodnocení 4,5 (ze 6 max.možných)
Tato česká kapela není až tak mlaďoučká, protože se její vznik datuje až do let 1991 až 1992, přesto mi její název ani hudba nic neříká ani nepřipomíná. Zvláštní, leč alespoň si ji můžeme představit. Cruel Barbarian hrají epic metal, takže pro mě celkem španělská vesnice, chi, chi… Ale nevadí, ráda se zaposlouchám do všeho. Než se ale vrhneme na to, co se skrývá na CD, tak vězte, že od roku 2002 proběhly nějaké ty personální změny a název skupiny se zkrátil jen na Cruel. Za triumf by se dal považovat jejich příspěvek na mezinárodní tributní album kapele Blind Guardian, takže vězte, že jen takový „nikdo“ nejsou!!! Současná sestava se skládá ze 4 klučinů, z nichž 2 jsou bývalí členové kapely Guernica a jeden z legendy Kryptor! Jediný „čistý“ (bez minulosti v jiné kapele) je zpěvák a kytarista Marek, který zpívá krásným čistým hláskem jako od konipáska! I když je jejich hudba označována za epic metal, tak by se to dalo rozebírat do nekonečna, poněvadž v hudbě Cruel zaslechnete jak melodično, tak i prvky nějakého toho lehčího speedíku – taková blindguardianovina, chi, chi; ženské hlásky – ano, co jsem myslel, že opravdu upadnu, tak bylo zjištění, že měli Cruel na natáčení této desky 9 (!) hostů! Tak si představte to veledílo! Co je potěšující, tak že Cruel zpívají v češtině, takže si můžete krásně vychutnat jejich poetické texty, které jsou prý jeden velký příběh nebo povídka s názvem „Víno z temných hroznů“. Pokud je tento celý popis Vašim šálkem kávy, tak ani minutku neváhejte! Já si už stačila z těch 13 skladeb oblíbit nejmíň 5, hlavně třetí „Křest ohněm“ – ten společný zpěv je prostě geniální! Je to příjemné zpestření mezi tím bordelem, co denně poslouchám, chi, chi…
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Pařát (6/2002), autorka Katka Pancová, bez hodnocení
Sestava Cruel Barbarian na sklonku desetiletí existence (zdokumentované řadou demo snímků, svébytných příspěvků na tributní alba Helloween a Blind Guardian a 1. CD ve vlastním nákladu) prošla zásadními změnami a vstup do třetího tisíciletí korunuje CD v osobní režii s pozměněným názvem smečky (nyní jen Cruel), která se bude od nynějška prezentovat ve složení: Marek Neckář (zpěv, kytara), Pavel Bauer (kytara), Zdeněk Krejčí (baskytara) a Marek Kraus (bicí). Co se nezměnilo? Texty nadále v češtině, zpěvné melodie, četné sbory a „barbarizující“ momenty textové i instrumentální. Velice sympatický je mi mystický koncept (nemusí být nutně chápán jako historický), jehož atmosféru a intenzitu posilují výmluvné instrumentální pasáže. Výtečně jsou uplatněny smyčce (housle, viola, cello), pozoruhodně se blýskne klarinet a naprosto specifickou roli v „dialozích“ hraje zpěv Lídy Finkové a Anity Neckářové; mnohdy překvapivé momenty přinášejí klávesy. Poměrně obsáhlá hudební plocha svižně sype skvělé vyhrávky, vynikající změny tempa, jakož i krásné střídání a prolínání akustických fází s klasickou metalovou školou.
Docela nerada však přiznávám, že právě ony bezmála až bluegrassové a gothic-folk-rockové momenty mne oslovují nejvíce. Zrovna v těch historizujících okamžicích jsou Cruel nejsilnější a jsem přesvědčena, že v těchto sférách sotva kdy naleznou v naší republice konkurenci. Mně osobně se bohužel poměrně záhy oposlouchal zpěv Marka Neckáře (nebo mi jen nesedí frázování v češtině? Každopádně vůči němu zpěvačky disponují úctyhodnými rejstříky poloh a vnášejí tak do příběhu široké spektrum emocí a postav), jakož i poněkud skromněji distancované pocity „metalového jádra“ vedle dokonale promlouvajících partů akustických nástrojů. Mám vážné obavy, že mne v koncertním provedení (bude-li bez machrů „klasicistních“ hostů) tato hudba osloví silou poloviční. Každopádně je „Víno z temných hroznů“ projektem mimořádně ambiciózním – a Cruel se tyto odvážné ambice podařilo naplnit měrou chvályhodnou.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Payo (15/2002), autor Pavel „Payo“ Merkl, hodnocení 8,5 (z 10 max.možných)
Českobrodští Cruel Barbarian, nyní po personálním zemětřesení již pouze Cruel, vznikli již v roce 1992 a mají toho za sebou poměrně dost. Dalo by se říct, že „Víno z temných hroznů“ je plnohodnotné debutové CD. Před touto nahrávkou sice již vyšla kapele na vlastní náklad dvě CD, ale ty obsahovaly vesměs pouze remasterované demáče a staré nahrávky. „Víno z temných hroznů“ je uceleným příběhem na motivy stejnojmenné povídky. Hudba Cruelů je velmi melodický metálek (trochu heavy, trochu speed, trochu doom) s čistým českým mužským zpěvem, sbory, spoustou nástrojů (klarinet, housle, viola, cello…) a ženským zpěvem. Ten jsem si nechal nakonec záměrně, protože jednou ze dvou zpěvaček v Cruelech je „mediálně profláklá“ Lída Finková (budete znát např. z Draculy nebo Krysaře). Skladby mají výborné texty a zpěvné refrény (např. šestá skladba „Za zrcadlem“, nebo osmá skladba „Memento Mori“), které se vám zaryjí do mysli a za chvíli si to budete pobrukovat s kapelou. Vůbec všechny pěvecké party na desce jsou znamenité. Celé dílo je v takovém epickém středověkém hávu. Trochu mi to evokuje Asmodeus a jejich „experimentální“ desku „Příjezd krále“, avšak okořeněné o housle a další nástroje, které jsou hojně využívány. „Víno z temných hroznů“ je vynikající deska, na které je vidět, že si s ní dali Crueláci záležet a dost nad ní přemýšleli. Musím pochválit i obal, ve kterém nechybí všechny texty… Zvukově to odpovídá financím, které na studio měla kapela k dispozici, ale i tak je to v pohodě (nedá se to samozřejmě srovnávat s namakanou zahraniční produkcí). Pokud si kapela všechno táhne sama, je to moc těžké… Držím Cruelům palce a doufám, že si s nimi budete moci přečíst v nějakém z budoucích čísel PAYO magazínu rozhovor.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Spark (2/2002), autor Luboš Martinec, hodnocení 6 (ze 6 max.možných)
Tak přece jen jsem měl pravdu. V sedmém čísle letošního ročníku jsem psal o našincích Cruel Barbarian, klepoucích na všelijaké vydavatelské dveře, a vlastním nákladem vydané aktuální CD (mimochodem pořizovací cena 200,-Kč mi přijde více než zajímavá), které právě držím v ruce, mi dává za pravdu v tom, že to asi skutečně bude prokletí, když takovýhle materiál zůstává bez vydavatelského povšimnutí. Ale buďme rádi, že je kapela tak zatvrzelá (na kolik asi přijde taková zatvrzelost?), protože „Víno z temných hroznů“ za to skutečně stojí. Bez pardonu totiž znamená to nejvýraznější a nejsilnější, co doposud z dílny C.B. vzešlo, mimochodem vzhledem k vývoji projevu kapely a vlastně i vzhledem k vývoji autorské práce Marka Neckáře je to vyústění samozřejmě zcela logické. Nenásilně odráží symfonický trend v heavy metalu a žánrům jemu příbuzným v posledních letech (viz hostující klarinet, housle, viola a další), znovu přináší plné hrsti neotřelých hudebních nápadů a melodií tak silných, že by dovedly bourat zdi, takže jediné, co by snad mohlo vadit na cestě ke světlejším zítřkům, jsou texty provedené v mateřském jazyce. Jenže ani tady nelze než přikývnout kapele. Kdyby zpívala o tom, jak se zpocený a zkrvavený hrdina s dvouručním mečem prodírá hromadou mrtvých nepřátel, byla by asi angličtina na místě, ovšem když vás každý z textů vezme na výlet vaší vlastní fantazií a nechá na vás, kudy se budete ubírat, což přisvědčuje básnickému střevu obou autorů, není skutečně možno jinak, zvláště když C.B. (předpokládám) míří především a hlavně na tuzemské posluchače. Čili potrpíte-li si na trochu té zasněnosti s lehkým mrazením v zátylku, unášené na kopytech skotačivého Pegase, vymysleli C.B. dokonalý lék. Tím spíš, že jeho výslednou podobu ještě navíc zkrášlili (bohužel jen hostujícím) bubeníkem Jakubem Homolou (vychutnejte si jej v úvodní „Vítejte do časů zlých“), a dále už neodmyslitelně hostující Lídou Finkovou (její hlasové duety s M.Neckářem jsou vskutku neopakovatelné, slyšte „Fata Morgána“ či „Sestřička“). Jinými slovy, aniž by na tom bylo cokoli překvapivého, C.B. na tomhle CD udělali další mílový krok kupředu ke své zatím nejlepší kolekci, a je nutno to také řádně podtrhnout. A snad, i pro vztek vydavatelům, bude i tady platit staré pořekadlo, protože věřím, že stejně jako dobré zboží se i dobré víno bude prodávat samo.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Rock & Pop (12/2001), autor Petr Korál, hodnocení 3,5 (z 5 max.možných)
Cruel Barbarian si zasluhují uznání už jen za to, jak pevně si stáli za svým heavymetalovým hudebním názorem i v časech, kdy to nebylo ani trochu módní. Jejich druhé album představuje doposud jednoznačně nejvyspělejší počin v celé demo- a diskografii kapely: při tvorbě tohoto koncepčního projektu neváhali přizvat k natáčení smyčcové kvarteto, a dopadlo to víc než dobře! CB si už dávno vytvořili zcela svébytné pojetí muziky vyrostlé z klasických heavy-kořenů a ani trochu se přitom neumazali tradiční tancovačkovou šmírou. Coby odlehčující bonus mimořádně propracovaného, přesto pořád ještě ne přeplácaného díla soubor natočil předělávku dalšího popěvku z „kultovního“ filmu Ať žijí duchové.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: Big Beng! (22/2001), autor Jaroslav Špulák, hodnocení 3 (ze 7 max.možných)
Lze-li českobrodským Cruel Barbarian cosi pochválit, pak je to odvaha, se kterou se vrhají do poměrně složitých kompozic, a přitom disponují základnou, jež při naprostém vypětí dosáhne maximálně tak demosnímkové podoby. Instrumentální zručnost, vokální schopnosti, aranžérská chytrost i konečný zvuk – to všechno je odvážné.
Cruel Barbarian se během své existence nepohybují příliš kupředu. Možná tvoří nové kompozice, možná mají nový pohled na věc, nicméně podobně razantní byli již před mnoha lety. Víno z temných hroznů mohlo klidně vyjít před pěti, šesti jary; mohlo ovšem vyjít i letos, což se přihodilo. Berme nahrávku jako horkou novinku, jež vypovídá o tom, že si skupina libuje v archaickém metalovém zvuku, že je zasazena do osmdesátých let, ovšem nadto vládne schopností zaranžovat písně do obsáhlých výpravných kompozic, z nichž dýchá láska k historii a pohanství. Stejně jako u mnoha českých kapel i zde platí, že záměr byl nad síly formace. Cruel Barbarian na tom jsou nejhůře po vokální stránce a o funkčním zpěvu se nedá hovořit ani při účasti hostujících Lídy Finkové a Anity Neckářové, z nichž ta druhá skutečně pouze asistuje. Ani Neckářův hlavní vokál nepatří k silným zbraním, a jelikož ji podobný metalový styl vyžaduje, s příchodem zpěvu padají všechny ostatní snahy.
Povedly se nicméně texty s básnickými obraty, šikovně se vyhýbajícími klišé, a některé aranže, pokud zrovna kapela nebudovala tak vehementně, že se skladby staly nepřehlednými. Bude-li mít v budoucnu chuť poohlédnout se po dobrém zpěvákovi, dobrých vokalistkách a více pracovat se zvukem, svítá jí jiskérka naděje.
Recenze alba „Víno z temných hroznů“
Zdroj: MetalMania - metalový portál, autor Vítek Schmarc, hodnocení 9 (z 10 max.možných)
U všech Krutých, jaké štěstí, že ani ostentativní nezájem labelů neodradil českobrodské metalové seskupení Cruel Barbarian od vydání nového materiálu. Baže, již pěkných pár měsíců čekalo Víno z temných hroznů, nežli bude vynesen ortel. Dočkalo se. V prosinci se na útratu kapely rozlije čile do světa a mně nezbývá, než mu k tomu zatroubit ohlušující a naprosto zaslouženou fanfáru.
Jak jsem již naťukl v profilu - Cruel Barbarian se v roce 2001 představují jako hudební těleso plné bouřné kovové mízy. Z pohodlných krabiček se dávno vysmekli, ale i tak mi nejvíce konvenuje jejich vlastní charakteristika - epic metal. To vystihuje vše podstatné. Cruelové dávno nejsou mladistvou kutálkou, která produkuje jednoduché „občerstvováky“. Cruelové dávno nejsou kapelou, která by pouštěla do světa rychlokvašky. Víno z temných hroznů jest počinem dobře uzrálým, zemitým a do určité míry i hořkým.
Dlouhá barbarská štrapáce vedla přes různé sloty a pajzlíčky, nicméně její dočasný cíl v podobě nové fošny je spočinutí hodné krále. Kapela se pro potřeby studiového nahrávání mohla opřít o bubenické eso v podobě fenomenálního škopkaře Jakuba Homoly. Ještě nikdy nebyla práce rytmické sekce tak členitá, tak vybroušená... Když si poslechnete kousky “Kainovo znamení (Lancelot)“ či „Fata Morgána“, rozcapuje se před Vámi v rouše Adamově fakt, že nová (a bohužel pouze dočasná) posila přinesla do hudby Cruelů potřebný železobeton. Zahanbit se nenechává ani basák Žíva, jehož instrument nevataří a nepříštipakaří, naopak hledí se blýsknout pěknou vyhrávkou či svižně vysochanou linkou...
Na pevném podkladu úžasné rytmiky se pak kytarám Zdeňka Doboše a Marka Neckáře dovádí! Nebojí se vzornou kooperací a hudravou souhrou poohlédnout po starém demo období („Vítejte do časů zlých“), nepopírají ani Neckářův progresivní naturel (pěkně dusavý nástup „Křtu ohněm“) a zachovávají tradici speedového miliskování v sólech. Přechody do našlápnutých meziher patřily k oblíbeným disciplínám Krutého barbara a právě nebývale promazaná soukolí celé kapely umožnily vzniknout vůbec nejdynamičtějším pasážím v historii kapely (ostře odpíchnuté vícehlasy v mnohotvárném „Mementu Mori“). Zběsilým úprkům odzvonila hrana, Cruel Barbarian ví, kterak uchopit otěže rafinovanosti. Skvělým důkazem je nejen „Fata Morgana“, která prostřídává středotempové riffování s řádnými kvapíky bicí a kláves, ale vlastně jakákoli skladba na desce.
Důraz na absolutní epickou teatrálnost (a to nemyslím v žádném případě štípavě) se obrazil v přítomnosti pro heavy metal sice nepovinných, pro Cruel Barbarian ovšem naprosto přirozených klasických instrumentů. Jaké nádhery lze vytvořit s dopomocí flétny, houslí a cella můžete co hrdlo ráčí okusit v overtuře „Jeruzalém“, živelném a renesančně roztančeném kousku „Za zrcadlem“, skycladovsky naaranžované housle zase perlí ve skočné a přece smutné „Sestřičce“. Nesmí scházet hlas kmotry Lídy Finkové - ta nazdobila už desku předchozí, ovšem to, co odvedla na novince vyráží dech. Nejde ani tak o kvalitu hlasu, jako spíš o jeho začlenění do refrénových či „mostních“ dialogů s o zlom krk pějícím Markem Neckářem. Ten osedlal v minulosti trochu zrádný hlas a jak ve svižnějším frázování, tak v pomalejším a procítěném mazlení se s texty („Láska je jako... Zeď nářků“) dokumentuje, že nám uzrál... no jako to Víno! Dojem určité rámcovosti desky vnucují tradiční instrumentální mezihry, které dovedou na malé ploše rozehrát strhující karneval a tmelí jednotlivé části alba. Po všech stránkách vrcholným představením tvůrčích i hráčských dovedností je pak přesně v duchu řazení skladeb závěrečné „Requiem?“. Tuším, že máme před sebou Neckářovův opus magni, který se vyrval všem okovům a v melancholické hře popustil uzdu široké palety nástrojů. Tempo neposedně prchá před lidským sluchem, žádný motiv není konečný, vrcholný a kaleidoskop mnohohlasů dosahuje takřka absolutní pocitové inenzity. Silný příběh o jednom konci a (možná) novém začátku malovaný hudbou i slovem - to už dneska jen tak neuzříte...
Textová stránka alba by klidně dala dohromady kvalitní básnickou sbírku, neboť slovesné klenoty pánů Petra Potměšila a Marka Neckáře zachovávají nejen libozvučnost, ale v jejich lůně dříme smysl, který u 99 procent českých textů postrádám. Vyzdvihuji zejména Kainovo znamení, které mi textem (nevím proč) evokuje fenomén české literatury Jana Skácela. Divá slovní hra, temná zákoutí duše, všudypřítomný erotický podtext, ale zároveň dost místa pro fantazii posluchače... netřeba se o věci tak subjektivní déle rozepisovat...
Víno z temných hroznů je albem, které by mělo být slyšeno. Není to jednoduše lapitelná a zkrotitelná záležitost. Cruel Barbarian si vytvořili silný svéráz, který je natolik odlišný od toho, co se k nám hrne zejména od pupkatých Helmutů, že mnohým zamotá hlavu. Jenže má - li tohle být alternativa českého heavy metalu, pak říkám ano a nadšeně kráčím říšemi soumraku, veden omamnou flétnou Marka Neckáře a jeho družiny.
P.S. Že by snad českobrodští psíčkaři zapomněli na milce filmových klasik? Není možná! Duchařská klasika „V naší ruině straší“ naplno potvrzuje vzestup hudebních kvalit. Barrandov epic metal... RHAPSODY hadr!
