Praha, Hells Bells (25.05.2001)
Zdroj: MetalMania - metalový portál, autor Vítek "Marigold" Schmarc
Hells Bells, toť pivní a hudební chrám každého, komu koluje kov v žilách. A když navíc přijede do smíchovského svatostánku sloužit mši jedna z nejlepších českých metalových kapel, jest chudý duchem kdo doma dřepí.
Kolem 20. hodiny sestupujeme po schodech do příjemně hlučícího a ruchem kypícího sklepního interiéru, kde kapela právě odbývá zvukovku. Tradiční martýrium s hledáním místa odbýváme s úsměvem na rtech. Od kytaristy a zpěváka Cruelů Marka Neckáře vyzvídáme a záhy zvíme novinu, že Venca Paštyka si válí šunky u velké louže po boku manželky, tudíž ho zastupuje konzervatorista Jakub, který měl na nacvičení materiálu přesně 14 dní. Tedy pěkně vypečená premiéra...
Hodiny ukazují 20:15 a přeplněným klubem se line tradiční diskotékové intro, někteří štamgasti se pod příbojem koncentrované debility přestávají ovládat a nechávají svým sympatiím k pokleslostem zcela volný průchod. Markovo sýčkování, že dnes se pojede bez speeďáren, anžto Jakub je jazzman, poklidně plove kdesi v závratných hlubinách hajzlu. Cruelové rukují v plné polní a šlape jim to, jakoby v téhle sestavě hráli od nepaměti. Fanoušci vyslechnou vše podstatné - mezi jinými nadupané kytarové exploze Jezdce, středověkou vypíječku Noční rejdy, progresivní Pandemonium, návrat do dětství v podobě Hajný je lesa pán (obdivuhodné, kolik mániček si film Ať žijí duchové hýčká v paměti); nečesaná nemytá světská epika nabude vrchu ve folk - metalovém Karlově Týnu, překrásně vybroušený speed metal ve Víle fantazie a Poutníkovi, které už lze bez mrknutí oka nazvat kultovními.
Jakub se za bicí soupravou držel přímo hromsky a celé kapele to toho večera náramně svědčilo (přes několik drobných botiček, které však pouze umocnily autentičnost). Vrcholem vystoupení byla pak rozhodně premiéra písní z nového alba Víno z temných hroznů. Čerstvý materiál zní neuvěřitelně členitě a tvrdě - více v chystané recenzi na Promo velmi, ale velmi nadějného alba! Pro skupinu budiž velkou satisfakcí, že se všechny čtyři kousky (Memento Mori, Fata Morgana, Sestřička a poslední mi žel bohu vypadl z makovice) setkaly s nefalšovaně vřelým přijetím oddaně pařících fandů. Barbaři pranic neošidili a ačkoli museli hrát pouze omezený počet skladeb, neopomněli vyhnat Jakuba zpoza bicích a strčit mu do rukou basu. Zelený krávy prostě nesmějí chybět nikdy a nikde. Na závěr došlo dokonce na repetice (Karlův Týn, Hajný) a plně nasycený dav fandů mohl s klidem v duši zasednout ke korbelům a plně se věnovat chlastavému lemtavému řemeslu.
Takže, drazí fanoušci skvělého metalu, až zase bude někdy Krutý Barbar projíždět kol vašich příbytků, neváhejte a vyrazte se poveselit tím nejlepším, co česká scéna nabízí.
