JEZDEC
(hudba Potměšil, Neckář/ text Potměšil)

1) Na sever, vlahá noc,
slaviččí zní chorus
teď bys měl držet směr
tvá cesta je na sever
Žeň se sílo nocí temnou
staň se lidem nepříjemnou

2) Polárku, z ledu ker
slovem ji pohladíš
z oharků zdusaných stoupá dým
ještě spíš
Jenom svaté požehnání
mocná síla je tvá paní

mz: Peklu vzdor pálivé svíce
z černých hor až za měsíce
meč svůj tas, soka tni v půli
zas a zas jsou ti k vůli

br: Lásku vždy svírá, nad zákon je síla
kde on je, tak tam je vždy smrtící vír
Pod tíhou tnou meče z rány krev si teče
a tráva se červená, déšť všechno smyl

RF: Jdi zpět k temnotám
už navěky ... sám
... jsi JEZDEC!

sp: Dávné báje, luhy, háje půlnoc zlověstná
k milování teplé máje slova nečestná
Koloběh co osten času v kámen pohřbívá
musíš rychle vnímat krásu let ti přibývá
Ďábel sám otevřel oheň pálí v útrobách
živé peklo, vše se zteklo, cítím sirný pach
Na obzoru v rudé záři jezdec postává
kápě černá noci věrná, mečem zamává

zá: Svoje soky jak popravčí v řadách stíná
po boji jen křik krkavčí, teplá hlína
těžko někdo zastaví ten závod síly
smrt se těší na oslavy, lidé šílí


POKUŠENÍ
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil)

1) Dělá si co chce si dělá
těla jsou smělá, ráda se milují
vklíní se do sebe celá
zimniční mráz, do noci vyplují
mozek i mícha
není to pýcha
je to hormonální třesk

2) Pláč a gejzíry vášní
lesklé safíry, ústa hořící
mizivá chvíle prazvláštní
opojný vjem a vzduch je chvějící
sliny se na sebe třesou
tichem se výkřiky nesou
jak půlnoční stesk

RF: Tráva lůžkem je hebkým
probuď se polibkem lepkavým
osud nás spojil víc než dost
těš se zhřeš
utrhni ze stromu ten plod
Hvězd se týká jen záře
šňůra perel nebeských
je to vášeň nebo zlost
chceš to chceš
utrhni ze stromu ten plod


STÍNOHRA
(hudba Neckář / text Neckář, Potměšil)

1) Víří plamenná lázeň
horší než bázeň
říše do žuly píše
fragmentem snění
vtesané nápisy k branám mě tlačí
tříští okamžik příští
smích na pláč změní

2) Žhnoucí jak pouštní řeky
starší než věky
živou, rozkoší divou
k neřestem svádí
prostoupen vesmírem vzpomínka dětství
zcela nirvána chtěla
zpátky své mládí

br: Na býku deště
chvíli posedím si ještě
než zafuní a kopytem si hrábne
s pekelným řevem
ženu svoje chmury ztečí
vabank všech sil a protivník už slábne
Ten pytel tmy roztrhám
na tisíce cárů
opřu se do větví a zakleju si DOBARRA
jsem žhavé dítě
věčnost sama, král všech králů
čekal jsem dlouho ale teď ta chvíle nastává

RF: Vtíravá hra
v duši tma
kouzlo zaslepení
svůj kolotoč roztáčí
Jízlivý smích
labyrint
rána do svědomí
stín obsáhnout nestačí ...

kon: Na troskách snů
život protančí


STŘÍPKY LEDU
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil)

1) Stál pavoučí král
sebe se bál a v koutě klečí
ten živoucí sen
do rakve stěn na poslední zteči
splín jak podivný stín
chmurnosti syn z lovu se vrací
lov byl zdařilý
kov je nad síly slov, z rány krvácím

2) Sebe zradil jsem
vím že zabil jsem zášť jak smrti sestru
ve snu s motýli
schovám pod křídly pláč, tu svoji kostru
pryč jsi ze světa
bič jak kometa, dál svíce ti zháší
mezi nesnáze
na mléčné dráze žal chytá se paží

RF: Vím že teď neztratím se
s tou sněhobílou
po stopách vypravím se
o pomoc prosí Káj
do mrazu kerných skrání
zabořím slunce žár
marně se slova brání
už zbývá jenom stránek pár

br: Krá, ozvěna mračna červená
těš se jaká bude odměna
páry bělavé syčí
křičí drž si pevně svůj kříž
tvoje touhy když spíš
úplněk je dlouhý víš
těš se až se probudíš
všechno jasně uvidíš


NÁRUČ MATKY ZEMĚ
(hudba Neckář /text Neckář)

1) Damien: Sen končí
zní pláčem nenarozených
Gaia: znič v sobě nenávist
vždyť už krása nejde zachránit
proč trpíš
korunou snahy tvé je třpyt
trnová láska
budí touhu davy omámit

2) Prach dusí
Svět pálí, spi v mém objetí
je pozdě spasit se, když ti Země v rukách umírá
já prosím
jsem černo, výkřik prokletí
ještě není konec
ještě zbývá bolest nesmírná

BR: Záře tvoje v cárech tmy
Buď vítán a ODEJDI!

RF: Vzdor se v srdcích zahnízdí
a plaší světabol
tou krásou holých zdí
toč se do kola kol
smír na pranýř přibitý
potupou nespává
pak letí kamení
a prázdno zůstává

SP: Život je jako žhavá svíčka
do které stále naráží
lidstvo jak neodbytná můra
když chce být hloupost kuráží
dosáhnout světlem na oblohu
vytloukat klíny kamenem
v té krátké chvíli rovna Bohu
zahoří jasným plamenem


LAVONDYSS
(hudba Neckář /text Neckář)

1) Chlad noci proniká
do morku kostí
koberec listí má
tlející pach
prapočátek
bez fanfár a křiku
ožívá příběh
s ním v patách i strach

br: Prvoles v čase nehybný - Lavondyss
středobol mýtů bezvěký - Lavondyss
zčernalá aura hrdinů - Lavondyss
spoutaná lesem beze snů ... nekonečný ...

RF: ... křik, co tě hledá a škrtí
vzlyk, kterým skutečnost drtí
klaun, co se vysmívá smrti ...
... NEODCHÁZEJ!
Žal, co tě rozpláče k smíchu
král, který potrestal pýchu
hraj, nechceš naslouchat tichu
jenže jsi sám ... SÁM!

2) Stromy co žijí sen
sen z lidské duše
tvoří se přelud
a mámivý svět
rozcestí bran
žádná cesta zpátky
přání je myšlenkou
ze slov a vět


PANDEMONIUM
(hudba Neckář / text Neckář)

1) V obrazárně zítřků
odráží se po stěnách smích
z rámů odkapává
věčnost bezbřehá

2) V myriádách nářků
mlžný soumrak úsvitem ztich
mocný výkřik zášti
v uších zaléhá

br: Chci najít stín
ve svitu slunečním
jsem jen harlekýn
tanečník tmy
dusivý dým
hadač a uspávač
o hříšný klín
brousím trny

RF: Rouztoužené chvíle vizí
prostoupené párou mizí
mocný zásah v zádech světa
Pandemonium
Opuštěná slepá žena
pokořená na kolena
prasklý pohár v krčmě strachu
Pandemonium

sp: Jak lačnící nicota
hojnou krmi sklízí
nápěv zmaru rozeznívá
dravý proud
kaleidoskop života
rozhazovač sítí
s pomatenou fikcí duše
nejde hnout


VYKLADAČ SNU
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil)

1) Slunce vstává
soumračné jsou mračné síně
nepoznávám
stíny bludů v lidské špíně

br: Jsi nenarozen stár
jako číše páry vřelé
jsi jsoucné teplo žář
jako blázen slepý k činým
vrať se na zem ke svým synům z már

2) Všechno se zdá
zvrácený je templ s kříži
zhaslá hvězda
iluze se nitrem šíří

br: Poznání v sobě má
vzpomínky jsou hmotnou vizí
těžko se rozpozná
co je známé je i cizí
city ryzí, runa - trýzeň zlá

sp: Stáčí se, stáčí jak had
území, podzemní ráje
možná je na světě rád
nemůže věčně jen spát
Oko je bytostí skvost
o kosti nejeví zájem
staví se do duše most
na co se mám smrti ptát
Ve stínu života spát se dá
jen chvílí pár
jak vážka nad vodní hladinou
nedá si spočinout


ZPOVĚĎ
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil, Neckář)

1) Pozvedni hlas k pánu
smoč hrdlo ve džbánu
v kolenou třes stáří
život se ti nepodaří
zvládnout

2) Pozastav čas k ránu
zpal bolest ve chřtánu
studený pot stáří
osud se ti nepodaří ...

br: zvládnout ...
... už nejsi mlád
vzplanout ohněm smrti
protrhaný kalendář
všechny listy odnes čas

RF: Možná krásnou tvář jsi měl
sluncem opálenou
nekonečnou cestou šel
těšil ses na shledanou
tvé lásky vzal si ďas
a ty jsi blízko cíle
zpitý z nadživotních krás
v sobě šílený

3) Úd k údu
teplou půdu
za lůžko míti budu
srdcem kořen proroste mi
všechno teď patří zemi

br: Matce ...
... co život dala
sladce se usmívala
na mně vzpomene si snad ...


AŽ MĚ HVĚZDY PONESOU
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil)

1) Bloudím v bezesných nocích
krev ve mně vaří
tlak prudce stoupá
toužím dál v sobě zmírat
se uzavírat
tma ve mně doufá
černý jak noční můra
trouchnivá kůra
ztracím se časem
ničím v nic obrátím se
už nevratím se
zpět za svým hlasem

Br: Zdám, zdám se sobě, kdy se probudím
oheň sálá
mám, mám se o duši svou bát
neboj moje malá
vzdám, vzdám se stínům křičím, křičím já
na prsou výheň nedobrá
železo je žhavé tak je kuj
po sobě opakuj

RF: Až mě hvězdy ponesou tmou
vánek jemně víčka pohladí mi
až mě hvězdy ponesou tmou
s tancem nočních žínek do vzpomínek
až mě hvězdy ponesou tmou
poznám prazvláštní to vlnobití
až mě hvězdy ponesou tmou
pověsí mi na krk věnce kvítí


VYNÁŠENÍ ZIMY
(hudba Neckář /text Neckář)

1) Průvod se brodí v jarních tmách
jak dřevěné masky tváře jsou
to Morana hoří, ohněm plá
s ní předlouhou zimu vynesou

RF: Plamen v uších zašumí
smrt má oči modré
jsou jako led
zem jak křídla havraní
nářek v hrdle pálí
zní naposled
Potemnělé procesí
dávná touha poutá
tok myšlenek
vískot dětí zadusí
z vřetena vymotal čas
další věk

2) Vítr se honí po pláních
a uháší světla pochodní
a pod sněhem mizí svítání
snad není to cesta poslední


AMERIKA
(hudba Poštulka / text Mařat)

1) V Americe je blaze
bohužel ale poněkud draze
kdybyste na burze hrál
nebo byl naftový král
pak ovšem byste se smál

RF: Šuby duby Amerika

2) Až budu mít naftu
nebo petrolej
ou, nebo petrolej
ou, nebo petrolej
pak mě moje lásko
zpátky nevolej
ou, zpátky nevolej
nevolej

3) Až budu mít v bance
peněz jak želez
ou, peněz jak želez
ou, peněz jak želez
zajedu si lodí
do Los Angeles
ou, do Los Angeles
Angeles


U KARLOVA TÝNA
(starogermánská lidová)

1) Hej hola, páni rytíři
U Karlova Týna
ať každý k šenku zamíří
Hola hej!

RF: Usednem, popijem
červeného vína

2) Ať někdo hlady klopýtá
U Karlova Týna
až najíme se dosyta
Hola hej!

3) Ať trápí koně kopyta
U Karlova Týna
než podkova je přibytá
Hola hej!

4) Ať panna lásku odmítá
U Karlova Týna
než večer bude dobytá
Hola hej!

5) Až se ti žena zahodí
U Karlova Týna
a dvojčata ti porodí
Hola hej!