Jsem vypravěč předlouhé ságy
jsem radost i žal, bratr vichrů i vánku
před pomstou bohů i mágů
skrývám svou tvář do červánků

Země je jevištěm bláznů
zoufalým divadlem hry bez počátku
aktem jež dobro zlem vzývá
dráždivým dotykem spánku

PAVOUČÍ KRÁLOVSTVÍ
(hudba Potměšil, Neckář, Doboš / text Potměšil)

PR:Oko zhasíná, skládáš do klína
iluzi strachu, nepřijdeš na chuť
tomu co je zlý, výkřik rozezní
pryč už se nedá, marnost žít běda

Ve spárách starých zdí
dravci jsou ukrytí
v černotách lačně spí
pavoučí království
tiše jak v bačkůrkách
krok sun krok, blíž a blíž
o čem si necháš zdát
svůj poslední sen

BR:Svítání poslední
světélko bytí
sezvaní obřadní
rituál sítí
nesmíš znát svědomí
vlastních chtíčů
nejde hrát zamčený
na devět klíčů

RF:Co jsem měl, to už dávno nemám
co jsem chtěl jsem zapomněl
po nocích bloudím a stále hledám
disharmon strachu se rozezněl
pláču svým smíchem a tvář je bledá
nepřátel čím dál větší šik
jednoho zkosím, druhý se zvedá
okamžik stíhá okamžik

SP:Ďábla vzívám, nepředstírám
něco černý že je ve mě, dravé sémě
s tmou se roznesou skutky mých snů
na torzu duše (věnec) černé od zármutku

TANELORN (Město v srdci)
(hudba Neckář / text Neckář)

věnováno památce Radka Libovického

Svět se utápí v puklinách láva vyvěrá
herci bez kápí, zrod je i zánik - chimera
nebe před bouří, bojovník duhy s hejnem vran
lomoz, ryk a smích, rozfouká vítr do všech stran

Andromédy syn v záblescích ohňů povstává
chaos nastavil svou druhou tvář a prohrává
stovky atlantid soužené deštěm chtějí stát
krásu magickou uzavře navždy smrti chlad ...

BR: Najdi v sobě
svůj Tanelorn

RF: Dál umíráš, vlastní touhy nevnímáš
v srdci zásah, stopy pláče proklínáš
dál umíráš, jako plamen zhasínáš
v kapkách noci stojíš sám a umíráš

NOČNÍ REJDY
(hudba Potměšil, Neckář, Doboš / text Potměšil)

Začíná den a krčma ševelí
prázdné korbele na žízeň nestačí
vše je jak sen, dívku máte-li
ráno z postele se svět zdá jinačí

RF:Láska je žár polední, pozor si dej
tělo jako hřích sám a víno je král
ta sklenka je poslední, teď si zpívej
tělo jako hřích sám rád zapomínám

Hlaholy pěj a měj se v radosti
bujné veselí si dopřávej
co chceš to chtěj, dej žaludku plnosti
milenku svou žhavými rty zulíbej

Ratolístky slávy, mohutnost slavobrán
Jidáš úlisný přítel, co na lži nosí pytel
polibky od lazebnic s chutí vybírám sám
do ouška tiše šeptám, já jsem tvůj tajný ctitel

BR:O lásku okradu
každou vlákám do sadu
při měsíčním světle
nikdy nechci být sám

Jsem jak malé dítě a lásku mám tak rád
a ještě radši piju, miluju vinohrad
je slyšet koní ržání, dost času do svítání
než na slámu se svalím, ještě se dobře najím

BR:Jídla je přehršle
když nejsi držgrešle
dvojitou holbu piva
na to ještě si dám

SP:Zaspávám ať žije protiklad
ať se klidně stane, co se má stát
hříšný jsem jak mnišský genitál
před půlnocí, po půlnoci
ó můj Bože, to je pocit

MZ:Stává se to lidem tolikrát
kdo se modlí tomu by se nemělo nic stát
příští den je jako včerejší
noc je jako poštář ticha
sladká, když se s láskou smíchá

AKT DRUHÝ (Na křídlech duhy)
(hudba Doboš)

SOBĚ VLÁDNOUT
(hudba Potměšil, Neckář, Doboš / text Potměšil)

PR:Tmou si plynou skutky s lidskou tváří
zlou pustinou játra času žaludek páří
v potoce si klokoce tknutá žahavice, žízeň
v ponurém tom podvědomí zapomenem na svědomí

BR:To všechno znám, jak v dlani ji mám
mě srdce pálí, mysl šálí, jsem na ni sám
chtivý to děs - DĚS NOCI - co nezná čest pomoci
jak dál být sobě král, chtít ...

RF:Vládnout - a přitom nemilovat
stárnout - přitom se nevychovat
plodit - však k tomu nemít ženy
rodit - stále být ponížený sebou

SP:V šachovém poli červených máků
stojím tu v koridoru svých malých pěšáků
pro krásu dámy, pro slávu krále
políčko po políčku, můj strážnej andělíčku

Ledem svý tělo neohřeješ
jedem kočárem bez otěží
stoupá nicotné chvění strachu
houpá se luna napjatá jak struna

MZ:Po bitvách šachy hrajem s osudy
po bitvách, jenom strach, vítěz z trubky zatroubí
mozaiky těl, při salvách z děl, na pokraj šel,
tak to chtěl - jak král svých stínů

SU:Rozsévač plev, zhoubný jak mor
rdousný jak hněv, vichřice z hor
busta všech bust, pláč rodiček
jak antikrist, křič co svíček
že nechceš mít rád ...

Jak slunce a perleť pomalíšů
svět květem, k čemu dalších vlád
pro jabloňový sad

Hrst lásky pro malou ratolístku
svět květem, k čemu dalších vlád
vždyť stačí jen mít rád

BP:Tvé nitro zarůstá bažinami
z mokřadel dusivý par
tlá plavuň a kámen na kameni
z křesadel jiskrná star
strach, hrozen, tak jez,
na zem se sval ať poznáš se blíž
nejde ovládnout, nejde si vládnout
málo o sobě víš

Žeň zármutek jasem povětří
schizofren času pro lidskou rasu
teď vidíš nebe, dostal jsi sebe
zrozený jsi - proč?, neboj se a skoč

AKT TŘETÍ (V zajetí krystaku)
(hudba Doboš)

NESPAVÝ BLOUD
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil)

Dlaň jak kámen studí
sůl ti dusí kůži
dech kojotí zrady
věčná spása boží
den bílý jako sen
pláčem orosen
chvílí konečnou se dávíš
hlas všech života krás
bez práce je ras
zvířecí to volnost vábí

SP:Jazyk lháře pravdu páře
nepotvrdíš před oltářem
nejdřív holku a pak víno
dnesku tuhle - zejtra jinou!

R1:Kostky hraj, co chtěj to maj
pot na kůži, na rtech růži
kostky hraj, co chtěj to maj
hazard chtíče zaskočí tě

MZ:Jak půlnoční tajemství
se tichem opíjím
chvíle jako staletí
jsem času vlastní syn
BR:Vím, že jsem po zásluze jediný
čím jsem vinen, čím jsem nevinný
bič probuzení pálí na víčkách

R2:Máš cíl který zná
jen ta noc kouzelná
žádný démon tě už nezastaví

Máš cíl přežít svou
noc hříchů kouzelnou
žádný démon tě už ...
nezastaví ... a tiše do mě proniká
bez oslavy ... jak prsty písek protýká
žádný není ... hmatatelným předmětem
opuštěný ... v moruších nitkách zapleten

Vír nebeských býků
já dýku zlosti svírám
smír stává se vztekem
cizím nevděkem se užírám

Být sobě na obtíž
na zádech mít kříž
který tvoje tělo tíží
proč nejsi mesiáš
dej si na kuráž
a včas se pak vyhni mřížím

DIVADLO BOLESTI
(hudba Neckář / text Neckář)

Září oči v bouři
štíty blesků pálí
ohněm sálají
z prachu vzešel
hněv jak bastard lítý
v prach svět obrátí

V bludišti - čas, bolest, strach a zášť
vládci vichrů prosívají
oděn v šat sny, mlhou proměny
co jiskrou neroztají ...
vítej do reality!

SP:Rozvírá svou náruč lidský pláč
ozvěny se dusí v temnotách
v puklinách rozséváš květy zla
apokalypsou končí tvá hra

MZ:Jak hvězdné pole
rozprostřen dálkou
v síle a nicotě lží
zabíjíš sebe
jsi imperátor
v matové hře maličký

RF:Z mozaiky mlhavé krásy
skládáš, skládáš
obrazy mučivých vírů
hledáš, co nemáš
proplouváš vzdušnými zámky
padáš, padáš
tajemnem tím do vesmíru
umíráš, stín svíráš

AKT ZÁVĚREČNÝ (Epilog)
(hudba Neckář / text Neckář)

Tak jako noc se s dnem střídá
rozdává hrstě tmy kejklířům stínu
tak jako ubývá síla
roztají sny z parafínu

Uháším svou svíci sváru
uháším v sobě zlost jiskrou co pálí
nekončícím bojem v žáru
co den s nocí všechen čas svádí

FANTAZIE
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil, Neckář)

PR:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci když tiše usínám, něco mě táhne za ní

Ve světle svatojánků proudí oblačnem
příběhy píše spánku, nevinných jelimánků
možná že je i není něco i ničem
oči co zuby cení, ptáci se v květy mění
tam kde se všechno může, skrývá tajemství
oživlé keře růže, tětiva z dračí kůže
zlatem se třpytí tráva noci bohatství
pod listem skřítek spává, po větru letí zpráva

RF:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci když tiše usínám něco mě táhne za ní
do světa který není, přesto ho dobře znám
já věřím na znamení, já věřím pohádkám

SP:Utajené světy skel
oblaka letících stád
síla mystickým kouzel
roztržená pouta vlád
samota a nevinnost
rozlitý je světla snář
obrácená pozornost
fantazie vládne v nás

Trojspřeží netopýrů, tichých oblud rej
plameny oheň síru, v pekelném mizíš víru
na hradě z lidských kostí starý čaroděj
zralé je od radosti, jablko smyslnosti
kamenné sochy v kleče, živé vody žár
zahradu poutník seče, v slunci se třpytí meče
prastará kniha moci, světlo z létavic
v obětí černé noci, zůstáváš bez pomoci

EP:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci když tiše usínám něco mě táhne za ní

POUTNÍK
(hudba Neckář, Potměšil / text Potměšil)

Utíkám, před sebou mám ještě dlouhou cestu
stále sám, bloudím v myšlenkách svého trestu
nad obzorem barevná záře nočních červánků
zalívám prach cesty potem svého těla
zazpívám si píseň kterou v noci měla
vyšitou z perel rosy luna co pořád ubývá

Modlím se, k víře která už nikde není
trápím se, v marnosti bláhové je snění
splnitelnost přeludná co mizí
dál v lidských prázdnotách
svítání, srdce mám rozpolcené bleskem
ve spaní uchvácený ranním rozbřeskem
pak ptačím orchestrem se vznáším
bytost nadpozemská

RF:Jen dál jdi, přinášej život a víru
polévku vaříš si z pýru
tajemnou v sobě máš sílu
zatraceným jsi ztraceným

Vězení co bytost lidská v sobě skrývá
trýznění, jen pár chvil do konce už zbývá
jak zvíře štvané vlastním bytím
k hraně co dozvoní
v modravách z oblačných perutí mám křídla
na ranách od trnů zloby krev zastydlá
pochodeň smrti zhaslá není
tak čeho se mám bát


HAJNÝ JE LESA PÁN
(hudba Uhlíř / text Svěrák)

RF:Hajný je lesa pán
zvěří je milován
hajný je lesa král
a každý pytlák se ho vždycky bál

Co se děje, les mi hoří
nebo řádí kuny tchoři
že by pytlák, lesní pych
já tu meškám v pantoflích

BR:Klidně si zůstaňte v domácí obuvi
klukům to nevadí, dívky vás omluví

RF:Máme výborný plán tímto jste k němu zván
dejte nám stromů pár
a dejte nám je třeba jako dar

Sekerečku vem a zatni
copak to jde, strom je státní
zadarmo se nezíská
z toho koukaj želízka

BR:Slibuju za kluky, slibuju za holky
za každý strom dáme sto malých do školky

RF:Tomu já říkám plán
tímto je ujednán
hajný je lesa pán
je mládeží a zvěří milován ...
hajný je lesa pán
je mládeží a zvěří milován!