Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: MetalMania - metalový portál, autor Vítek "Marigold" Schmarc, 7 bodů z 10 možných
První počin Krutého barbara, který si zaslouží nálepku vyrovnaný a promyšlený. Zároveň též vrchol heavy/speed metalové éry českobrodských. Puberta postupně pominula a alkoholoví démonci byli zkroceni do podob středověkých faunů a vilných důvěrnůstek. Neckářova Víla fantazie přebrala otěže poetiky a nasměrovala Cruel konečně na správné stezky.
Přece však není Divadlo bolesti nikterak úchvatným a famózním opusem, nicméně postupná krystalizace hudebních vizí mu dodala dostatek kouzla, takže i v dnešních časech dovede oslovit posluchače. Především se změnila podstata kompozic – už to nejsou ty rychlé a často laciné riffovky, které se tak krásně vyjímají na tancovačkách, náhle máme co do činění s mnohem rafinovanějšími a členitějšími kousky. Hupanec ve skladatelském kumštu dal chlapcům zjevně pěkně zabrat, takže tu a tam vyhlíží přechody z metalových skočných do akustických ukolébavek dosti překotně a křečovitě (náhlý přeryv jinak výborného "Pavoučího království"). Důraz na co největší propracovanost logicky musel plně obnažit instrumentální schopnosti kapely. Ta, zocelena pernými roky koncertování i nahrávání, ovšem obstává na chvalitebnou, nepouští se do přespříliš krkolomné ekvilibristiky a nebojí se sáhnout k pěkně juchavému a odrhovačkovému speedovému sólíčku. Koneckonců, nevyplatí se popírat evoluci.
Těžko vyzdvihnout jednu skladbu na úkor druhých – každá má nějaký specifický vnad. Skvostně otextované "Pavoučí království" výborně tepající refrén, štkavý "Tanelorn" pěkný klavírní part, kultovní "Noční rejdy" středověký odér, středotempovka "Sobě vládnout" zase hutný drive, tutovka "Nespavý bloud" sází na jednoduchost a naproti tomu titulní "Divadlo bolesti" předvádí široký záběr jak instrumentální, tak náladotvorný. Zadařilo se i čtyřem mezihrám, tak řečeným aktům, které předestírají, že spižírna u Barbarů není nikterak vyžraná a vždy se tam najde zajímavý kytarový či klavírní motivek k rozpracování... Nechci opomenout ani kultovní „ať – žijí – duchárnu“ "Hajný je lesa pán", která zdobí tento počin coby bonus...
Dojem vyrovnanosti materiálu posiluje i Neckářovo vokální vystoupení, zjevně mnohem komplikovanější, nežli na předchozích deskách. V odsejpavějších skladbách není co vytýkat – pregnantní frázování a jistota bez ohledu na výšku. To pomalejší kousky "Tanelorn" a "Divadlo bolesti" ještě tnou do živého a zpěv zní trochu utahaně a nejistě, nicméně občas jsou na vině nejrůznější „metrické“ nedostatky (příliš dlouhá slova a nejrůznější arytmie), nebo lehce mňoukavé sbory...
Polkněme však hořkou příchuť a přiznejme Divadlu bolesti i jeho hercům, že tímhle počinem učinili krok daleko vpřed a právě od tohoto počinu platí u Cruel Barbarian ono údernické: ANI O KROK ZPĚT!!!
P.S. K desce je coby bonus přidána i dvojice skladeb "Fantazie" a "Poutník", které tvořily náplň Proma z roku 1994. Jedná se o zřejmě nejchytlavější a „nejtutovější“ hity raného údobí. Lahůdky! Do hodnocení je však nezahrnuji...
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Abomination´ zine, autor Marek Falťan, 6 bodů ze 7 možných
Nuž teda takto: Cruel Barbarian = Blind Guardian a tým by všetko haslo, ibaže o Cruel Barbarian sa dá toho napísať naozaj viac. Aj keď vplyv spomínaných je evidentne evidentný už čo sa týka loga kapely, vytváraním barokovej atmosféry a v neposlednom rade i textovej stránky. Ale čo tam po tom, keď Cruel Barbarian si zaslúži čestné miesto medzi metalovými kapelami i tým, že vydržali so svojím melodickým metalom až dodnes a i teraz spestrujú spleť všelijakých brutálnych a čiernych štýlov svojím light zvukov. Má úcta pánové. Z jedenástich titulov, které toto demo obsahuje, by som vyzdvihol titulnú skladbu "Divadlo bolesti", v ktorej ako hosť hrá na klavíri Anita Neckářová a vynikajúco vyznie sklbenie bicích a klavíra v útrobách skladby, ale k tomu si eště musíte prirátať atmosféru tak typickú pre doby vojvodov a zámkov. Nuž a ako by to vyzeralo bez bonusu, veď aj nemecký vzor nás dodnes kŕmi všelijakými spracovaniami, a tak pod číslom 11 nájdete song J.Uhlířa - Hajný je lesa pán. A tým se prechádzka starým hradom končí.
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Metal Breath°zine (1-2/96), autor Petr Chvojka, 4,5 z 5 možných
Tak už jsme si pomalu uzavíral své soukromé žebříčky za rok 1995 a najednou jsem dostal do ruky tento demáč, který vše překopal a rozházel. Už jsem si pomalu začínal myslet, že speed metal v našich luzích a hájích vyhynul, ale najednou se zde vylíhla tato šelma s třetím demem, která je velice rychlá na jednu stranu a na tu druhou příjemně mazlivá, ale jen na oko. Vedle rychlých a agresivních songů můžeme najít totiž i překrásné balady a jemňounké instrumentálky. Vše je lehce mysticky zahaleno spíše do středověku. Velice dobré instrumentální výkony jsou ošperkovány perfektním zpěvem Marka Neckáře. Jediné veliké trápení pro mne na tomto demáči je to, že pro velikou rozmanitost a nápaditost skladeb nemohu vybrat tu nejlepší, ale to si můžete udělat sami, když si napíšete na výše uvedenou adresu. Jediné a tak trochu zvláštní zastavení u něčeho přeci jen provedu a to u bonusu "Hajný je lesa pán", který se stal pro mé přátele hitem Silvestra. Skvělé, veselé a vkusné zpracování tohoto kousku z filmu "Ať žijí duchové" je příjemným zakončením dema i roku 1995. Za podobnost čistě nenáhodnou některých pasáží s králi Blind Guardian nakonec strhnu půl bodíku a budu se těšit, že snad C.Barbarian natočí desku, protože materiál i zručnost na ni mají.
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Zdroj: Spark (7/95), autor Igor Christou, bez hodnocení
Skupina Cruel Barbarian sice před časem hrála s federálně profláknutým Elánem, ale na jejich demozáznamu nejsou naštěstí patrny žádné stopy po hitových ambicích. Desetisongový komplet (+ bonus pro otrlé "Hajný je lesa pán") je epičtější metalovou záležitostí, jakých je dneska ke slyšení už poskrovnu. Přesto by si úvodní "Akt první (prolog)", kde převažuje rychlé riffování, nepřekvapuje ničím objevným, klavírní opus "Tanelorn (Město v srdci)" žádal přes pečlivé rozpracování základního motivu hmatatelnější vyústění namísto rádoby depresivního naříkání, které ke konci už značně nudí a tak by se dalo pokračovat. Napadá mě jediné: Cruel Barbarian je jen další formací, která svůj nesporný hudební um utápí v absenci jasně formulovaného názoru a přestože "Divadlo bolesti" je kvalitně nahraným záznamem, nebude zřejmě do budoucna znamenat nic podstatnějšího. Pražskou čtveřici bych však hned šmahem nezatracoval, vývoj je vždy možný a já také nikdy neříkám nikdy...
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Zdroj: Spark (7/95), autor Igor Christou, bez hodnocení
Skupina Cruel Barbarian sice před časem hrála s federálně profláknutým Elánem, ale na jejich demozáznamu nejsou naštěstí patrny žádné stopy po hitových ambicích. Desetisongový komplet (+ bonus pro otrlé "Hajný je lesa pán") je epičtější metalovou záležitostí, jakých je dneska ke slyšení už poskrovnu. Přesto by si úvodní "Akt první (prolog)", kde převažuje rychlé riffování, nepřekvapuje ničím objevným, klavírní opus "Tanelorn (Město v srdci)" žádal přes pečlivé rozpracování základního motivu hmatatelnější vyústění namísto rádoby depresivního naříkání, které ke konci už značně nudí a tak by se dalo pokračovat. Napadá mě jediné: Cruel Barbarian je jen další formací, která svůj nesporný hudební um utápí v absenci jasně formulovaného názoru a přestože "Divadlo bolesti" je kvalitně nahraným záznamem, nebude zřejmě do budoucna znamenat nic podstatnějšího. Pražskou čtveřici bych však hned šmahem nezatracoval, vývoj je vždy možný a já také nikdy neříkám nikdy...
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Zdroj: Rock Report (8/95), autor Jan Ernest, bez hodnocení
Melodický speed metal? Archaismus, přežitek. Jenže i přesto se ten Cruel Barbarian dá poslouchat a dokonce působí docela mile. Jistěže má své mouchy, ale vždycky je tu nějaké "ale". Marek Neckář není sice nijak zázračný zpěvák, ALE zase nepiští tak nelidsky a jeho civilnější projev barbarianské muzice prospívá. Texty sice občan nejdou zmíněnému vokalistovi do pusy (s tím frázováním by chtělo něco udělat), ALE jsou takové sympaticky něžné a poetické. V podstatě se jedná o monotématický fantasy námět, ovšem bez vražd a násilí. Nevěřil jsem, že je možné použít v metalovém textu slovo "bačkůrka", aniž by vzbudilo salvu smíchu. Teď již věřím. Speed nepochybně je již dávno odpískaná záležitost, ALE je-li dobře zahrán a případně vyšperkován méně tradičními nástroji (klávesy, klavír, housle, klarinet) jistě nejednoho pamětníka potěší. Mě Cruel Barbarian potěšil.
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Metal Hammer (11/95), autor Branislav Mathe, bez hodnocení
Občas se stane, že kritik dostane do rukou nahrávku s tak dokonalou konstrukcí, že jeho snaha najít aspoň malou chybičku je marná a spláče nad výdělkem. Svou bezmeznou všestranností takovéto pocity evokuje i Divadlo bolesti. Cruel Barbarian využil své znalosti ze všech hudebních oblastí. Slyšíte klasický heavy metal, podmaní si vás trashová pružnost, progresivita a jako protiklad i nálada hudebního umění z dávných století, prvky renesanční ba i gotické... Kromě kytar dostává slovo i klavír s famózním účinkem zejména v překrásné baladě Tanelorn. Tato kapela je ztělesněním šťavnaté zralosti a zaslouží si skutečně ocenění. Dočká se ho?
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Rock&Pop (11/95), autor Petr Korál, bez hodnocení
"Skoromrtvolu" speed metalu se v současnosti snaží udržovat při životě už jen pár formací, zejména u sousedů v Německu. U nás mezi ně patří seskupení Cruel Barbarian a mám takový pocit, že jsou ve svém úsilí asi nejúspěšnější (myšleno umělecky - s popularitou to zatím žádná sláva nejspíš nebude). Disponují totiž správným druhem "resuscitačních prostředků": instrumentální zručností (pouze zpěvák Marek Neckář nepůsobí až tak suverénním dojmem), melodicko-harmonickou invencí (vrcholem v tomto směru je asi Nespavý bloud) i aranžérskou barevností, kterou není myšleno jen používání kláves, klavíru, houslí nebo klarinetu, ale též práce s kytarami. Výsledkem je promyšlený technický speed, který kupodivu nevyznívá příliš vyčpěle. Textově je kazeta Divadlo bolesti jakýmsi monotématickým projektem. Jako návdavek je připojena milá "vypalovačková" předělávka Uhlířovy skladby Hajný je lesa pán z filmu Ať žijí duchové.
Recenze demoalba „Divadlo bolesti“
Zdroj: Bang! (11/95), autor Jan Šída, 3 body ze 7 možných
Hned s prvním riffem kytary musí být každému jasné, o co kráčí. Měkčí heavy metal, případně heavy rock, chcete-li. Takhle hrával v osmdesátých letech například Vitacit nebo Merlin. Zpěvák mi dokonce v některých pasážích přípomíná Doležalův vokál. Muzika Cruel Barbarian není ani špatná, ani dobrá, je taková normální. Všechny riffy, melodické vyhrávky i texty už člověk někde někdy slyšel. Podobně znějící formace si však své místo vždy najdou - například na zábavách.
