Cruel si nemají na co stěžovat, odehráli jsme v pohodě, klukům díky, na podiu se mi hrálo pěkně, nic nehučelo, všechny jsem dobře slyšel, kupodivu i Zbyňkův zpěv - asi jsem si vybral dobré místo. Prý i z ne zrovna přesvědčivého P.A. to do sálu hrálo průměrně rozumně, což jsme po pracnějším nazvučení a Zbyňkově masochistickém výletu do sálu s handkou v ruce ani nečekali - zkušenost velí radši nevědět co zvukaři vyváděj, člověku to často bere chuť se snažit. Následné čekání a odsouvání začátku hraní bylo trochu úmorné, ale šlo to, děkujeme fanouškům za podporu pod podiem. Fakt je, že takovéhle velké sály by si zasloužily plně elektrifikovanou a ne semiakustickou verzi koncertu, která je pro nás taková intimnější... i když z PA to asi hrne skoro stejně a vzhledem ke kvalitě PA to takhle bylo asi lepší.

Ovšem to, co se dělo po našem setu, byla opravdová noční můra pro všechny zúčastněné. Něco takového mohlo být k vidění leda tak ještě v dřevních komoušských dobách a ne v roce 2012, chvílema jsem hledal skrytou kameru.
Pan zvukař Karel naprosto dokonale a nepochopitelně nezvládnul nazvučit Mládkovce, evidentně netušil, v které šavli na mixu má jaký mikrofon, kde linky z nástrojů, kde má odposlechové cesty, měl v tom nehoráznej bordel, byl úplně mimo. Rozhození Mládkovci cca po 70 minutách! marného zvučení zkusili začít hrát a na podiu evidentně neměli v odposlechách skoro nic a ještě úplně blbě, ven jen ukrutně řvalo banjo (banjista má hustou pravačku, tojo, táhnul kapelu jak drak), někde pod banjem se ztrácelo několik zpěvů, které aspoň vůbec hrály a basa lezla jen z komba na podiu. Pak během skladeb různě vypadávaly nástroje, tu banjo zalezlo (jaká úleva), tu vylezla kytara a hned zas vypadla, tu něco nabralo vazbu... no luxus. Chlapi na podiu nějakou dobu drželi a proficky se snažili, ale pak zahlásili pauzu, evidentně už nemohli dál. A pak začala nejúžasnější groteska. Pan pořadatel, místo toho aby zvukaře Karla na místě rituálně setnul, jal se s obdivuhodným sebeovládáním zachraňovat situaci a zvučit jednotlivé mikrofony jeden po druhém, aby pomohl nešťastnému Karlovi zorientovat se na mixu. Věty "Karle dobrý tyvole už na to nešahej kurva!" a hlavně naprosto výstižně strhující "Karle teď jsem valcha!" se zřejmě zapíšou v našem potrfoliu hlášek na přední místa.
Pak už Mládkovci mohli vcelku jakžtakž hrát, i když v nich a pořadateli emoce hodně vřely, vzali to sportovně, všechna čest.
Karel překvapivě přežil, nicméně odhaduju, že už v Liďáku asi nikdy zvučit nebude.